Jedno z klasických dělení ↗indoevropských jazyků. Jazyky satemové tvoří skupina indoevropských větví, v nichž se staré palatální veláry k´, g´, g´h změnily v sykavky (zatímco staré labioveláry byly delabializovány): indoíránské jaz., arménština, baltské a slovanské jaz., jakož i některé málo známé paleobalkánské jaz., jejichž posledním pozůstatkem je albánština. Termín satemové je odvozen od avestské (staroíránské) číslovky satɘm ‘100’ (stind. śatam, lit. šimtas, č. sto). Jazyky kentumové tvoří skupinu indoevropských větví, v nichž došlo k depalatalizaci, tzn. že za palatální veláry jsou prosté veláry (kdežto labioveláry mají zvláštní střídnice): ‘100’ ř. he-katon, lat. centum (čti kentum), něm. hundert (k > h) atd. Odtud termín jazyky kentumové: řečtina, staroitalské jaz., keltské jaz., germánské jaz., jakož i anatolské jaz. a tocharština.

Novější indoevropeistické bádání nepřikládá ovšem tomuto rozdělení ie. větví takovou důležitost, jakou mu připisovala mladogramatická škola. Za důležitější pokládá rozdělení ie.jaz. na východní skupinu (indoíránské jaz., ř., arménština) a západní skupinu (staroitalské, keltské, germánské, baltské a slovanské jaz. a patrně i tocharština).